U12 na MČR nezklamaly

V minulém víkendu naše U12 odjely do Plzně ukázat, zda obhájí pozice z loňského roku. Nesmírně těžká skupina i další los nám nedávaly příliš nadějí, ale chtěli jsme se o to poprat i přes osobní a zdravotní problémy některých hráček.

Pátky bývají pro nás těžké, většinou se chvíli rozkoukáváme a pak to není pro oko příliš hezká podívaná. A tak to bylo i tentokrát. Urputný tým Olomouce nás nenechal odskočit a tak jsme znervózněli. Starší rozhodčí byli citliví na každý dotek v obraně a my za chvíli nevěděli, jak vlastně bránit, aby se nepískalo. I tak jsme nehezké utkání dovedli k výhře a udělali krok k postupu ze skupiny.

Druhý páteční zápas byl úplně jiný. Tým Žabin byl vyšší, basketbalovější a hodně odstoupený v obraně. Navíc nastoupili mladí ligoví rozhodčí, kteří měli naprosto odlišný metr od prvního utkání. Celou 1.čtvrtinu jsme se s těmito atributy srovnávali a snažili se držet krok. To se nám vedlo do poločasu, pak jsme již navyšovali chyby a utkání prohráli. I tak jsme postoupili ze skupiny, což byl cíl na turnaji za ve čtvrtfinále nás čekal konečný vítěz MČR - Hradec Králové. 

Do zápasu jsme vstoupili se zbytečným respektem a několik chyb nás stálo lepší výsledek po této části. (-10). Pak jsme srovnali krok a hnáni skvělými rodiči začali Hradec trápit. Snažili jsme se vyrovnat s posuzováním rozhodčích, kteří spíš nepískali, a když pískli, nelíbilo se to ani jedné ze stran. V poslední části jsme se přiblížili překvapení, když jsme za stavu -6 získali 2min do konce míč a šli na koš soupeře. Bohužel přes jasný faul, kdy slečna rozhodčí sice zvedla ruku a nakonec si hvizd rozmyslela, jsme neskórovali a soupeř šel naopak do RP do otevřené obrany. Na konci zápasu jsme se snažili získat míč fauly, které bohužel lvice trestaly. Konečný výsledek 48:58 odpovídal rozdílu první části, což nás mrzelo, ale výkon byl z naší strany byl nejlepší na celém turnaji.

Už za dvě hodiny jsme nastupovali proti Strakonicím a bylo vidět, že trochu taháme nohy. V průběhu poločasu jsme se srovnali a vypracovali mírný náskok. Ke konci nám ale "došlo". O výhru jsme se báli až do posledních vteřin, kdy šly dokonce Strakonice v čase 0:41 do konce do jednobodového vedení. V následujícím útoku získala Saša Turavinina na sebe faul, vstřelila jeden TH a tím srovnala skóre. V následujícím útoku Strakonic dokázala sebrat míč Terezka Hnízdová a po faulu jsme znovu házeli TH. Terezka dokázala dát obě šestky a my vedli 25s do konce o koš. Soupeř si vzal oddechový čas a domluvil závěrečný útok. Podařilo se nám střelu ubránit, ale soupeř znovu vyhazoval. Skvěle pak zapracovala Terezka Kelbichová, která pokračovala ve výborných výkonech z U11, a dobrou obranou donutila soupeřky k chybě. Po vyhození jsme pak již podrželi míč až do konce a dotáhli zápas do vítězného konce (47:45). 

V neděli nás čekal v brzkých ranních zápas s Žabinami o 5.-6.místo, kde jsme se rozhodli rozdělit čas a síly mezi všechny hráčky a pošetřit unavené. Bohužel jsme ještě spali a v hlavách měli prohru z 1.zápasu a nehráli to, co umíme. Naše hra byla statická, všichni jsme čekali, co udělá ten druhý. Konečný výsledek 49:29 nebyl lichotivý, ale to jsme neřešili. Konečné 6.místo na MČR mezi velkokluby pokládáme za úspěch a jsme spokojeni, že jsme proti loňskému roku nic neztratili.

V čem jsme ale jedineční, to jsou rodiče. Neustálé pozitivní fandění, mexické vlny, ke kterým strhávali i ve vypjatých utkáních fandy soupeře i pohlazení a podpora po zápasech, to je to, co je zdobí. Holky si zatím neuvědomují, jaké štěstí mají a myslím, že to ocení až zpětně. 

Já na rozdíl od nich vím, že taková kladná podpora rodičů není samozřejmostí. Jsem nesmírně šťastná, že respektují pravidla klubu, stojí poblíž, když je to potřeba a stojí dostatečně daleko, když mluví trenér. :). Jsem ráda za tenhle pozitivní Fanclub, který je pro nás i holky obrovskou motivací do budoucna. Možná jim to neříkám dost často, ale mám je opravdu ráda, protože se o ně můžu opřít, když to potřebuji a dochází síly.